Abstrakt
Příspěvek si klade za cíl prozkoumat a okomentovat koncept filosofické zkušenosti v myšlení Theodora W. Adorna, především s důrazem na otázku významu tohoto konceptu a jeho etické motivace a závěry.
Adornovi bývá občas vytýkáno, že klade filosofům za úkol spíše kritiku stávajícího než pozitivní konstrukci idejí. Čtení Negativní dialektiky jako obhajoby existence filosofické zkušenosti může odhalit hlubší porozumění tomuto Adornovu záměru, jeho filosofické motivace a do jisté míry i pozitivní závěry, které z jeho filosofování mohou právě díky jeho negativnímu rázu vyplývat. Příspěvek se pokusí stručně sjednat pořádek v pojmu filosofické zkušenosti, které Adorno ve svých textech nepropůjčuje na všech místech shodný název.
Bude sledovat její původ jako odvozený z Adornovy koncepce danosti světa, v rámci nějž podle Adorna narážíme na nepojmové, a ne-identity rozumu a skutečnosti. Pokusí se tak načrtnout základní rysy její povahy a bude se ptát jak po Adornových motivacích k těmto tvrzením, tak po etických závazcích, které z nich vyplývají.
