"Doufali jsme, že ten byt jednou bude náš:" boj za férovou privatizaci v případu iniciativy Moje Písnice
Abstrakt
V článku se věnujeme vzniku nájemnické iniciativy Moje Písnice, která byla aktivní v Praze v letech 2016-2020. V teoretické časti vysvětlujeme koncepty městských a zejména nájemnických hnutí ve střední a východní Evropě a zdůrazňujeme roli každodennosti a emocí pro formování politického aktéra.
Ve výzkumu používáme kvalitativní metodologii, založenou na analýze 11 hloubkových polostrukturovaných rozhovorů s členy iniciativy a jednou podpůrkyní. Případ iniciativy ukazuje, jakým způsobem se formoval kolektivní aktér v městském prostředí střední a východní Evropy.
Konkrétně se soustředíme na historické a sociální podmínky vzniku sdílené identity, sdílených očekávání ve vztahu k bydlení a rozčarování z jejich nenaplnění. Jako další důležité faktory představujeme intersubjektivitu emocí a emancipační povahu organizační struktury iniciativy, která umožnuje participaci občanům bez aktivistické zkušenosti.
Nakonec se věnujeme sdílené deziluzi z občanské angažovanosti a celkově z politického uspořádání po roce 1989. Výzkumem přispíváme k debatě o nájemnických hnutích v postsocialistických zemích, která jsou často pozapomenutým aktérem jednoho z nejdůležitějších transformačních procesů - privatizace.
Na rozdíl od předchozích výzkumů, se zaměřujeme na roli společensky sdílených emocí a na subjektivní prožívání historických procesů.