S odkazem na teorii "trojnásobné mimesis" od Paula Ricoeura tato kapitola identifikuje čtyři vlny "revizionismu" v české historiografii od roku 1989, z nichž každá poskytla novou odpověď na otázku, jak má být charakterizována komunistická minulost. Ve svém sociálním kontextu tyto vlny nutně zkoušely hranice mezi historií, fikcí a mýtem, přesto sledovaly předvídatelný vývoj v tropologické historii vědomí, z něhož lze opatrně předpovídat další vývoj.