Abstrakt
Článek si klade za cíl shrnout historické, ale i dnešní právní předpisy, a to jak tuzemské, tak i zahraniční, které omezují člověka v tom se svým tělem libovolně nakládat, tj. poukazuje na příklady toho, kdy kdokoliv se svým tělem něco musí, anebo naopak nesmí. Text není vyčerpávající, tj. najdou se jistě i další obdobná témata.
Těžištěm předkládaného článku je pak právo interrupce a povinnost sterilizace. Článek na daná témata pohlíží z různých úhlů pohledu a hodnotí, zda konkrétní příkaz či zákaz týkající se člověka může a má obstát v demokratickém světě a v právní státu. Historický kontext předkládaného článku má poukázat na pomíjivost případn é současné legitimizace zásahů do přirozených práv, respektive do osobní integrity člověka.
Text má podtrhnout význam člověka a význam jeho práva rozhodovat se sám o sobě. Na straně druhé text si neklade za cíl z přirozených práv každého jedince vytvořit absolutní nedotknutelnou hodnotu.
Proto tento článek sám sebe relativizuje a přiznává, že jsou okolnosti, kdy je možné zásah do osobních svobod každého právem odůvodnit. Do epicentra tohoto zdůvodnění pak text staví princip proporcionality.
Cílem předkládaného článku je tak vymezit situace, kdy na podkladě pozitivního práva můžeme rozhodovat o osobní integritě člověka, tj. kdy zákonodárce smí legitimně zakázat či přikázat, co se s člověkem má dít, a kdy naopak je takové jednání zákonodárce nepřípustné, byť k němu třeba dochází.