Spolupráce léka ře a logopeda je v konceptu následné péče stále méně známou oblastí, která čím dál více nabývá na vážnosti a užitečnosti. V komplexní péči může přispět k nastavení co možná nejvíce adekvátní a podpůrné léčby, zvláště pokud se jedná o pacienty s poruchou polykání či fatickou poruchou nebo narušením motoriky řeči.
U poruch polykání je nutné nastavit takovou formu nutrice a režimových opatření, aby nedocházelo ke zhoršení stavu pacienta vlivem malnutrice nebo ke komplikacím (aspirace a následně infekt dýchacích cest) spojeným se zanedbáním nebo podceněním polykacích obtíží. U afázie nebo dysartrie je pak primárním cílem obnovit úspěšnou komunikaci pacienta s jeho okolím nebo ji dostatečně nahradit.
V uvedených kazuistikách jsou prezentovány pozitivní příklady této vzájemné spolupráce a její důležitosti při komplexní péči o pacienty v zařízení následné péče.