Abstrakt
Text překládá analýzu motivů tabuizovaného jednání, jež figurují v tradičních pohádkách a pověstech (ve folklorních sbírkách od poloviny 19. století), a zaměřuje se na funkce, které tyto motivy plní ve vztahu k dobové sociální realitě, ale také k narativu samotnému. V přístupu k tabu se ve folkloristice objevuje řada teorií.
Některé z nich vidí prozaický folklor jako prostor, v němž je možné porušit tabu a vyjádřit úzkosti, o kterých není možné mluvit v každodenním životě. Dle jiných přístupů, které lépe odpovídají charakteru tradičního folkloru, korespondují folklorní tabu s těmi platnými ve společnosti a není možné je ani zde beztrestně porušit.
Tabu ve folklorním materiálu tedy stejně jako ta v sociokulturní realitě reflektují vztah společnosti k tabuizovaným fenoménům a některá z nich se v průběhu času v závislosti na sociálním a kulturním vývoji mění (velký vliv měla např. sekularizace náboženství). Tradiční narativy dokládají funkci tabuizovaných prvků tak, jak je stanovilo institucionalizované náboženství (např. hříšné chování) a případně lidová víra (např. motivy spojené s démonickými bytostmi), v některých případech mají oporu také v právním systému (např. vražda).
Dotýkají se mnoha oblastí každodenního života, pojí se ale také s liminálními stavy jedince (nejčastěji s šestinedělkami a dětmi). Tabu či alespoň trest za jeho porušení si zde často udržuje svůj nadpřirozený charakter, z čehož také vyplývá časté spojení tabuizovaných motivů s démonickými bytostmi.