Teze o apriorním zdroji pocitu vznešena u Karla Heinricha Heydenreicha a její předobraz v Kantově pojetí úcty
Abstrakt
Karl Heinrich Heydenreich (1764-1801), dnes téměř neznámý pozdně osvícenský německý myslitel, působil od poloviny osmdesátých let 18. století jako profesor filosofie na Lipské univerzitě, kde se proslavil především jako popularizátor tehdy ještě akademicky ne zcela etablované transcendentální filosofie Immanuela Kanta. Kromě toho, že Kantovu filosofii přednášel a systematizoval pro potřeby učebních textů, ji také domýšlel a experimentálně aplikoval v nových teoretických oblastech.
Jednou z těchto oblastí byla i estetická teorie vznešena. Už v roce 1789, tedy přibližně rok před tím, než Kant představil vlastní transcendentálně fundovanou koncepci vznešena v Kritice soudnosti, Heydenreich publikoval článek "Grundriß einer neuen Untersuchung über die Empfindungen des Erhabenen" ("Náčrt nového zkoumání o pocitech vznešena"), v němž se pokusil o vlastní definici pocitu vznešena jako "produktu čistého rozumu".
Díky tomuto počinu byl sice v dějinách estetiky nejednou líčen jako "kantián v estetice před Kantem", podrobné analýzy se však jeho článek dosud nedočkal.