Kapitola se věnuje otázce menšinových památek a jejich využívání pro cestovní ruch ve velmi specifické koronavirové době znamenající drtivý úder na toto odvětví. Použité metody odpovídají zejména právní vědě, zatímco u výzkumu cestovního ruchu obecně obvykle převládají přístupy ekonomické.
Kapitola se přitom nemálo opírá o specifické zkušenosti autora. Zvýšená pozornost je věnována právním aspektům.