Abstrakt
Tento příspěvek se snaží ukázat, na základě jakých předpokladů můžeme pozorovat hlavní a neepřekonatelné rozdíly mezi myšlením Emmanuela Levinase a jinými fenomenologickými projekty, zde reprezentovanými filosofií M.Heideggera a H.Maldineye. Tento článek porovnává zmíněné koncepce na základě odlišných pojetí transcendence, kterou se zde míní zrod smysluplnosti do našeho bytí na světě.
Vycházím přitom z otázky opačné: a to proč Levinas chápe bytí ze své podstaty jako nesmyslné. Pokud je tu nesmysl vnímán jakožto uzavření se v totalitě bytí bez východu, jako nemožnost dotknout se jinakosti a exteriority, tedy jako šílenství - pak tím Levinas přímo implikuje, že fenomenologie nebyla skutečně schopná vyložit transcendenci.
Jelikož fenomén šílenství analyzoval v principu stejným způsobem Henri Maldiney, zdá se mi velmi užitečné blíže zachytit důvody, proč se obě dvě myšlenkové koncepce nakonec nemohou být sloučeny. Tento článek tak činí na základě v Maldienyově případě inspirace, v Levinase vyhranění se vůči Heideggerově modelu smrtelnosti coby setkání s radikální jinakostí.
Cílem tohoto textu je navrhnout, proč Levinasova polemika s fenomenologií postupuje ve svém vyzdvižení nutnosti transcendenci chápat eticky, jako odpověď na smrtelnost druhého, a nikoli fakticky jako odpověď na mou smrtelnost a podmíněnost Bytím.