Abstract
V příspěvku se zaměříme na specifické čtení Hegelovy filozofie tak, jak jej provádí svérázný myslitel Georges Bataille. Důraz a míra inspirace, se kterou Bataille k Hegelovi přistupuje, se samozřejmě v průběhu jeho díla mění, avšak jsme schopni sledovat jisté konstanty, které nám toto čtení usnadní.
Jedná se o zvláštní reinterpretaci dialektiky pána a raba, v níž se rab dostává do pohybu dějin, avšak nikoliv překonáním pána - ten se ve své svrchované podobě neustále vrací. Je to tedy vztah ke smrti - negaci - který stojí ve středu Bataillova zájmu a na jehož pozadí rozvíjí dílčí teorie.
Jejich výsledkem jsou pak také poněkud kontroverzní výroky: "[Hegel] nevěděl v jaké míře měl pravdu", případně "z jeho portrétu lze číst vyčerpání a hrůzu z toho být u základu věcí". Pokusíme se proto ukázat, co podle nás mají tato prohlášení evokovat a jaký význam v Bataillově filozofii hrají.
Je tedy Bataille hegeliánem bezvýhradným (J. Derrida), nebo naopak plným výhrad (D.
Hollier)?