Infekce vyvolaná HIV je známa již vice než čtyřicet let. Díky obrovskému úsili mnoha týmů vědcu z celého světa se v průběhu čty ř dekád u vysoce adherentních pacientů stala onemocněním lécčtelným s dobrou prognózou.
Její diagnostika je široce dostupná již od poloviny 80. let. Léčba prošla mnoha etapami vývoje.
Současné přístupy využívají kombinace několika léčebných přípravků, blokujících různá místa replikačního cyklu HIV. Spravně léčený nemocný by měl být v dobrém klinickém stavu, výkonnost jeho buněčné imunity by měla být srovnatelná se zdravými jedinci a hladiny HIV RNA by měly být dlouhodobě pod detekčními možnostmi použfvané metody (zpravidla PCR).Takto léčený pacient má velkou šanci dožít se přibližně stejného věku jako HIV negativní vrstevník.
Díky dlouhodobě správně vedené léčbě se osoby žijici s HIV doživají mnohem vyššího věku, než tomu bylo dříve a objevují se u nich nemoci typické pro stárnoucí populaci. Léčba těchto komorbidit vyžaduje často mezioborový přístup, kde významnou sjednocujicí funkci zaujíma bezpochyby praktický lékař.