Abstrakt
Důležitost vnitrostátních regionů v Evropě díky decentralizačním či devolučním reformám dlouhodobě nabývá na významu. K tomu napomáhají i tamní regionální strany působící v systému, které mohou klást pouze umírněné požadavky týkající se ochrany regionální identity (Carinthia Slovene Party), přes decentralistické tendence (Breton Democratic Union) až po požadavek úplné nezávislosti (Scottish National Party) nebo iredentismu (Sinn Féin).
Současně každá ze stran volí ke svému cíli jiné postupy, ať již legální v rámci systému a volební soutěže, nebo nelegální mimo systém a často až teroristického rázu. Tato případová studie se zaměří na případ Skotska a usilování tamních aktérů o jeho nezávislost na Velké Británii.
Vzestup Skotské národní strany po vzniku regionálního parlamentu přenesl do popředí otázku nezávislosti Skotska jakožto hlavního požadavku strany. Vyvrcholením se mělo stát referendum konané v roce 2014, které mělo za cíl rozhodnout o budoucnosti regionu a vyřešit danou otázku pro celou generaci.
Text analyzuje propojení mezi nejsilnějším politickým subjektem v regionu, Skotskou národní stranou, a otázkou nezávislosti. Požadavek nezávislosti bude analyzován na základě stranických dokumentů Skotské národní strany a mediálních vyjádření jejích představitelů.
Tento rozbor bude primárně sloužit k nalezení hlavních argumentů pro uspořádání referenda a nabytí samotné nezávislosti. Současně by také měl vysvětlit, jakou roli v daném požadavku sehrávají klíčové události, zejména vystoupení Spojeného království z Evropské Unie.
Mimo to také ukáže postoj centra, tj. londýnské vlády, k požadavku nezávislosti v poslední dekádě. Právě chování centrální vlády je klíčové pro legitimitu kroků vedoucích k vyhlášení nezávislosti a uznání v mezinárodním měřítku.
Právě případ Skotska může sloužit jako precedent nejen v rámci regionální problematiky Spojeného království, zejména s ohledem na Severní Irsko, ale také pro ostatní státy v případě podobných regionálních tendencí na jejich území.