Abstrakt
Tento svazek přináší dva traktáty o svátostech, o křtu a o biřmování, ze Třetí části Tomášovy Teologické sumy. Překlad Tomášova textu předchází rozsáhlá původní úvodní studie. Úvodní studie se nejprve věnuje svátosti křtu.
Začíná podrobným představením struktury Tomášova traktátu a jeho pozice v celku Sumy. Pochopení struktury traktátu nabízí první klíč k porozumění Tomášovy teologie svátosti křtu.
Následuje podkapitola, která je nejoriginálnější součástí tohoto úvodu, věnovaná Tomášovu pojetí ustanovení svátosti v kontextu dějin spásy. Autor shrnuje etapy dějin spásy a úlohy víry v budoucí spasitele během jednotlivých etap.
Navazuje podkapitola o předobrazech křtu, mezi nimiž Tomáš vyzdvihuje místo obřízky. Poté přichází na řadu analýza Janova křtu a obsáhlý rozbor významu přijetí tohoto křtu samotným Ježíšem.
Kristův křest je v Tomášově pojetí událostí, kterou Kristus ustanovuje novozákonní křest. Kromě autor ukazuje, jak Tomáš v této události identifikuje základ všech zásadních teologických výpovědí o povaze a účincích křtu udělovaného z Kristova pověření církví.
V závěru této kapitoly autor na základě Tomášova učení vlastním způsobem shrnuje jednotlivé etapy ustanovení křtu. Následující kapitola účinnost křtu předkládá syntézu v Tomášově traktátu rozptýlených prvků o různých aktérech, kteří působí při udělování svátosti křtu.
Autor připomíná nauka z traktátu o svátostech obecně, o kterou zde Tomáš opírá. Tomáš ovšem rozvíjí některé specifické stránky týkající se křtu.
Vychází přitom z trinitární křestní formule, což mu dává příležitost k vymezení působení celé Trojice a jednotlivých osob ve křtu. Posvěcení člověka je vždy dílem celé Trojice.
To nevylučuje důležitou, byť podřízenou, roli Kristova utrpení, z něho ž vyvěrá posvěcující síla do všech svátostí. Autor si zvlášť všímá, že Tomáš opakovaně věnuje pozornost úloze Ducha svatého nejen v rámci řádného svátostného křtu, ale také u náhradních forem, křtu krve a křtu touhy.
Spojovací článek mezi působením osob vtěleného Slova a Ducha a ustanovující událostí, kterou je Ježíšův křest v Jordánu, můžeme vidět v Tomášově teologii poslání božských osob, jak ji formuluje v První části Sumy. Dalším aktérem křtu je služebník udělující svátost, jímž může v případě křtu prakticky kdokoli.
V závěru kapitoly se autor věnuje specifickému pojmu Tomášovy sakramentální teologie, jímž je pojem reprezentace. Nejen eucharistie, ale také křest znázorňuje Kristovo utrpení.
Každá svátost to dělá jiným způsobem, proto jsou také účinky obou svátostí rozdílné. Studie pokračuje kapitolou o trojčlenné struktuře svátostí, totiž rozlišení na sacramentum, res et sacramentum a res.
Tomáš tento koncept používá, aniž by ho vysvětloval. Dnešnímu čtenáři nemusí být tento přístup ke svátostem blízký.
Proto autor stručně shrnuje historický vývoj tohoto konceptu, a poté podává výklad jeho užití Tomášem v traktátu o křtu a o biřmování a pro úplnost doplňuje jeho užití v případě eucharistie. Poměrně rozsáhlá kapitola je věnována účinkům křtu.
V její úvodní části se připomíná Tomášovo rozlišení dvou základních účinků křtu, totiž svátostného charakteru a svátostné milosti. Autor tyto dva základní účinky situuje do trojčlenné struktury svátosti.
Nezbývá než konstatovat, že Tomáš věnuje velkou pozornost svátostné milosti, ale svátostnému charakteru křtu nevyhradil ani jednu otázku, a dokonce ani jeden článek. Proto se autor nejprve zevrubně zaobírá Tomášovou teologií svátostné milosti křtu, která je fakticky rozptýlená po celém traktátu.
Základní rozčlenění látky je dáno rozlišením na negativní a pozitivní aspekt účinků milosti křtu. Autor podtrhuje Tomáš christocentrický přístup a poukazuje na paralely traktátu o křtu a pojednání o Kristu.
Díky křtu je člověk připodobněn ke Kristu a jeho smrti a k jeho vzkříšení, což odpovídá dvěma zmíněným aspektům. Dále autor systematicky probírá nejprve negativní a potom pozitivní jednotlivé účinky křestní milosti.
Autor přitom upozorňuje na některé zajímavé detaily Tomášova učení, např. rozlišení trestnosti v přirozeném a nadpřirozeném řádu nebo význam trvání dopadů hříchu v časném životě. Důležité přitom je neztrácet ze zřetele nauku, kterou Tomáš formuloval v traktátu o svátostech obecně.
Platí to u svátostné milosti a zejména u svátostného charakteru. Tomáš evidentně předpokládá nauku o charakteru předloženou v traktátu o svátostech obecně.
V pojednání o křtu pouze příležitostně ukazuje na specifické rysy křestního charakteru, které autor studie systematicky uspořádává. Oba hlavní účinky křtu autor nakonec předkládá souhrnně ve přehledných schématech. Část věnovaná svátostí biřmování začíná představením struktury traktátu a jeho místa v celku Sumy.
V části věnované ustanovení svátosti autor vyzdvihuje na jedné straně Tomášův střízlivý přístup, pokud jde o starozákonní předobrazy nebo "přesné" ustanovení Kristem, na druhé straně Tomášův koherentní teologický koncept zasazující ustanovení všech svátostí do dějin spásy. Kromě Tomášovy analogie mezi přirozeným a nadpřirozeným životem člověka, autor poukazuje na analogii s ustavením křtu v etapách, což Tomášovo řešení otázky ustanovení biřmování Kristovým příslibem a následnou "promulgací" staví do jiného světla, než kdyby se mělo jednat o izolované gesto.
Největší pozornost autor přirozeně věnuje účinkům biřmování, které Tomáš opět soustřeďuje do dvou hlavních, totiž svátostné milosti a svátostného charakteru. Tomáš se sice explicitně zaměřuje na oba účinky v daných článcích, ale pro celistvé uchopení Tomášova pojetí je nutné udělat syntézu napříč celým traktátem.
Výklad o svátostné milosti autor uspořádává kolem Tomášova centrálního pojmu dokonalosti či plnosti, který má jak antropologické, tak biblické pozadí. V části věnované svátostnému charakteru autor zdůrazňuje Tomášovu práci s prameny, na jejichž základě svobodně tvoří vlastní teologický koncept, který neváhá významově posouvat pozice užívaných autorit.
Rovněž v závěru této části autor zařazuje přehledná schémata účinků svátosti. V poslední části autor stručně popisuje liturgické obřady křtu a biřmování v Tomášově době.
Tomáš se příležitostně odvolává na dobový liturgický úzus, který neodpovídá plně současné podobě liturgických obřadů svátostí. Autor přitom vychází z kritických edicí středověkých liturgických pramenů.
Závěr úvodní studie předkládá několik podnětů pro aktualizaci Tomášovy teologie, jimiž chce autor současnému čtenáři usnadnit číst středověký text s duchovním a teologickým užitkem.