Příspěvek sleduje proměny proruských a proevropských orientací v současném Bělorusku, před konáním posledních prezidentských voleb. Do popředí zde vystupují zásadní události, které transformují veřejný diskurz a přináší vhodné podmínky pro redefinování politicko-ideologických strategií a bezpečnostních hrozeb od jednotlivých zainteresovaných aktérů.
Nabízím zde kritické posouzení těchto diskurzivních praktik, přičemž se výrazněji zabývám fenoménem "měkké bělorusizace", jakým způsobem se zde instrumentálně pracuje s využíváním symbolických míst kolektivní paměti či jaké jsou využívaný odkazy na národní narativy. Sleduji zde přibližně období, při němž jsem v rámci etnografického šetření opakovaně navštívil Bělorusko a nasbíral řadu cenného materiálu přímo v terénu.
Prostor tak bude moci dostat i několik z mých narátorů, s nimiž jsem prováděl hloubkové biografické interview.