Abstract
Chronické onemocnění ledvin (CKD, chronic kidney disease) je závažný globální zdravotní problém, který představuje velkou zátěž nejen pro nemocné, ale i pro jejich rodiny a celou společnost a zdravotní systémy. Náklady na léčbu CKD zejména v posledním stadiu, kdy je třeba zahájit náhradu funkce ledvin (RRT, renal replacement therapy), jsou enormní.
V současné době je CKD postiženo přibližně 700 milionů osob na celém světě, přičemž lze očekávat, že jejich počet se bude nadále zvyšovat. Společnou snahou nefrologů a dalších odborníků pečujících o nemocné s CKD je tento chorobný stav zpomalit nebo ideálně zastavit - nejen kvůli snížení nutnosti RRT, ale hlavně kvůli redukci kardiovaskulárních komplikací, na něž umírá většina nemocných s CKD.
V posledních dvou desetiletích byly jedinou schválenou možností renoprotekce pro pacienty s CKD, především s diabetem 2. typu, blokátory systému renin-angiotenzin (RAS). Zlom nastal v posledních letech, kdy bylo vyvinuto více nových léků s nefroprotektivním vlivem u nemocných s CKD.
Zejména zavedení inhibitorů SGLT2 (inhibitorů sodíko-glukózového kotransportéru 2) představuje novou možnost renoprotekce. Bylo prokázáno, že inhibitory SGLT2 snižují glykemii, krevní tlak a index tělesné hmotnosti.
Během posledních několika let bylo realizováno několik velkých studií zaměřených na kardioprotekci a renoprotekci u pacientů s diabetem 2. typu nebo se srdečním selháním. Většina těchto studií však byla zaměřena primárně na kardiovaskulární endpointy, navíc většina účastníků neměla CKD.
Vzhledem k těmto faktorům byl přínos inhibitorů SGLT2 pro renální výsledky u pacientů s CKD sporný.