Abstract
I kdyby René Descartes nebyl zavražděn, museli bychom si jeho otravu vymyslet. Jak jinak by měl ze světa odejít Kronos moderní filozofie, jehož nenasytný apetit přežil svou vlastní smrt a ze samých pochyb po několik staletí požíral své děti? Descartese bylo jednoduše zabít třeba.
Zločin je každopádně zločinem a vrah zůstává na svobodě, což nelze nechat jen tak, zvláště pokud se zdá, že sofistikovaně a s vervou provokuje své pronásledovatele a systematicky vraždí dál. Jakého maniakálního Ahasvera však máme napříč dějinami hledat? A chceme jej vůbec přivést před soud? Chceme a můžeme vyvrátit nepříjemnou možnost, totiž že vrahem není nikdo jiný než zlé dvojče naší vlastní soudnosti, plnící příkazy odpoutaného myšlení? Čtvero detektivních přednášek Tatiany Badurové, Jakuba Marka, Jakuba Chavalky a Ondřeje Váši ze Společnosti pro filosofickou antropologii se vydá po krvavých stopách vedoucích od karteziánské mrtvoly přes vražedné aranže Thomase de Quinceyho až po znásilněnou zdechlinu současného kosmu, tlejícího za denního světla poníženého osvícenství.
Budeme společně hledat sériového vraha, který se evidentně, jasně a zřetelně nezastaví před ničím, ani před samotným vesmírem, jehož supernovy a slunce strhává do bláta temných šťáv a tabuizovaných temnot lidských útrob. V neposlední řadě jej pak v rámci dramatického výslechu budeme hledat v našich vlastních řadách, neboť nejdůmyslnější lstí, kterou na nás tento mordýř vymyslel, bylo přesvědčit nás, že mezi nás nepatří.
V bezpečí nebude nikdo, všichni budou sedět na lavici obžalovaných. Ostatně co když našeho zločince nalezneme jen za podmínky, že mu společně s René Girardem nabídneme obětního beránka a vylákáme jej na světlo kolektivní vraždou? Kdo se na oltář položí jako první?