Abstract
Motivovala-li aktuální výstavu v Galerii Kurzor Všechno jde mimo mě "ochota a vůle pracovat s dílem druhého," co ji takhle vzít doslova, zajít si na přátelskou návštěvu a učinit si z výstavy ideový bazar? Trio Jakuba Marka, Ondřeje Váši a Martina Charváta je každopádně slušně vychováno a ví, že se nesluší přicházet jen tak s prázdnou. Vystavující umělce, již si vzájemně směnili své pohnutky, nápady i role, tak prostřednictvím malého filozofického potlače zahrnou květinami, které ostatně prostupují výstavou jako opakující se němí svědci proběhnuvších transakcí.
Květiny jsou totiž navýsost pozoruhodným motivem, který lze z černozemě umění přesadit do hnědozemě filozofie s více než uspokojivými pěstitelskými výsledky. Hovoří řečí našich nejtemnějších pudů, stejně jako jsou výlučnými prostředníky mezi námi a osvícenským sluncem.
Jejich květy vyvlastňují naše tváře a těla prostřednictvím tetování, zatímco doslova zniterňujeme jejich kořeny. Nebyl by to ale filosofický trialog, kdybychom nezačali šlápnutím do hegeliánského h***a, v němž se nakonec - stejně jako hegeliánský pes - uspokojeně poznáváme, neboť tvorba, práce, umění, tři vrcholné lidské aktivity, jako by Hegel - a my s ním - vyvozoval: z trávicího traktu.
Pojďte se sami přesvědčit!