Cíle. Cílem studie bylo ověřit psychometrické charakteristiky české verze Škály sklonu k nudě (Boredom Proneness Scale; BPS).
Metoda. Škála byla administrována 661 žákům středních škol ve věku 15 až 24 let (M = 17; SD = 1,36) spolu s dalšími nástroji měřícími příbuzné konstrukty. Statistické analýzy.
Veškeré statistické analýzy byly realizovány v prostředí IBM SPSS Statistics (ver. 27) a JASP. Vnitřní konzistence byla ověřována s využitím koeficientů reliability Cronbachovo α a McDonaldovo ω.
Byly realizovány konfirmační faktorové analýzy ověřující diskriminační validitu pro existující faktorové modely. Faktorová struktura u daného vzorku byla následně zjišťována metodou PAF s šikmým řešením Promax.
Konvergentní validita byla zjišťována s využitím korelační analýzy a pro zhodnocení rozdílů z hlediska pohlaví a studijního průměru bylo použito testů Mann-Whitney a Kruskal-Wallis. Výsledky.
Vnitřní konzistence pro celkový skór BPS se ukázala být adekvátní, položková analýza však vyloučila unidimenzionalitu škály. S využitím konfirmačních faktorových analýz byly testovány tři faktorové modely z předchozích výzkumů, avšak žádný z nich nevykázal dostatečnou shodu s daty.
Metodou explorační faktorové analýzy bylo u českého vzorku následně identifikováno jako nejvhodnější třífaktorové řešení. Přestože se nepodařilo jeden z faktorů z matematického hlediska obhájit, jeho validita a konceptuální hodnota vzhledem k celkovému konstruktu BPS a dalším proměnným se ukazuje v rámci tohoto výzkumu jako opodstatněná.
Výsledky studie naznačují, že faktorové řešení o minimálně třech faktorech přináší detailnější výsledky, pokud jde o vztah BPS k příbuzným konstruktům. Výsledky studie přinášejí doporučení pro další práci na vývoji škály tak, aby byl plně využit její výzkumný i diagnostický potenciál.
Omezení studie. S ohledem na nereprezentativnost výzkumného vzorku je pro budoucí výzkum v této oblasti potřebné zahrnutí také dalších populačn ích souborů.