Gastroskopie (horní digestivní endoskopie) je široce používanou diagnostickou a terapeutickou metodou. Historicky se jedná o nejstarší z endoskopických metod, které následně expandovaly do ostatních oblastí (koloskopie, ERCP, EUS).
Na základě dlouhé historie a relativní jednoduchosti provedení je metoda považována za konvenční a kvalita jejího provádění dosud nebyla v zemích s nízkým rizikem výskytu karcinomu žaludku v ohnisku zájmu. To však kontrastuje s aktuálními výzvami časné diagnostiky pre/neoplastických lézí v horní části GIT a nezbytností kvalitní dispenzarizace některých vysokorizikových skupin.
Hlavním cílem definování kvalitativních parametrů je zejména časná diagnostika neoplastických lézí, která pak umožňuje minimálně invazivní endoskopickou terapii se zachováním daného orgánu a zásadním dopadem na léčebné výsledky, kvalitu života a prognózu pacienta. V populaci dále roste význam některých neonkologických onemocnění (především celiakie a eozinofilní ezofagitidy), jejichž diagnostika má také svá úskalí.
Přestože je metoda považována obecně za velmi bezpečnou, může být provázena komplikacemi, na jejichž řešen í musejí být endoskopisté připraveni. Neméně důležitým aspektem je komfort pacienta podstupujícího gastroskopii.
Snaha definovat parametry kvality endoskopického vyšetření horní části GIT vedla k publikaci evropských standardů [1,2], a to i přes nedostatek kvalitních důkazů, což kontrastuje s podobnými aktivitami u koloskopického vyšetření. Endoskopická sekce České gastroenterologické společnosti se rozhodla přispět ke zvýšení kvality horní endoskopie v České republice definováním doporučení, která z výše uvedených standardů vycházejí, s přihlédnutím k lokálním podmínkám a potřebám i aktuálnímu stavu poznání.
Cílem je vytvořit maximálně praktický nástroj kultivace gastroskopického vyšetření v České republice, podobně jak se to již úspěšně podařilo s metodou koloskopickou.