Gastroskopie (horní digestivní endoskopie) je široce používanou diagnostickou a terapeutickou metodou. Historicky se jedná o nejstarší z endoskopických metod, které následně expandovaly do ostatních oblastí (koloskopie, ERCP, EUS).
Na základě dlouhé historie a relativní jednoduchosti provedení je metoda považována za konvenční a kvalita jejího provádění dosud nebyla v zemích s nízkým rizikem výskytu karcinomu žaludku v ohnisku zájmu. To však kontrastuje s aktuálními výzvami časné diagnostiky pre/neoplastických lézí v horní části GIT a nezbytností kvalitní dispenzarizace některých vysokorizikových skupin.
Hlavním cílem definování kvalitativních parametrů je zejména časná diagnostika neoplastických lézí, která pak umožňuje minimálně invazivní endoskopickou terapii se zachováním daného orgánu a zásadním dopadem na léčebné výsledky, kvalitu života a prognózu pacienta. V populaci dále roste význam některých neonkologických onemocnění (především celiakie a eozinofilní ezofagitidy), jejichž diagnostika má také svá úskalí.
Přestože je metoda považována obecně za velmi bezpečnou, může být provázena komplikacemi, na jejichž řešení musejí být endoskopisté připraveni. Neméně důležitým aspektem je komfort pacienta podstupujícího gastroskopii.
Snaha definovat parametry kvality endoskopického vyšetření horní části GIT vedla k publikaci evropských standardů [1,2], a to i přes nedostatek kvalitních důkazů, což kontrastuje s podobnými aktivitami u koloskopického vyšetření. Endoskopická sekce České gastroenterologické společnosti se rozhodla přispět ke zvýšení kvality horní endoskopie v České republice definováním doporučení, která z výše uvedených standardů vycházejí, s přihlédnutím k lokálním podmínkám a potřeb ám i aktuálnímu stavu poznání.
Cílem je vytvořit maximálně praktický nástroj kultivace gastroskopického vyšetření v České republice, podobně jak se to již úspěšně podařilo s metodou koloskopickou.