Příspěvek se zabývá neurčitostí užití jazykového vyjádření zákonodárce v pojetí Friedricha Waismanna, s nímž je spojeno zavedení pojmu otevřené textury do filozofie jazyka. Ačkoliv je tento pojem v právním myšlení popularizován Herbertem L.
A. Hartem, je třeba si uvědomit rozdílnost jeho vnímání v dílech těchto dvou filozofů.
Cílem příspěvku tedy je upozornit na odlišnost jejich vnímání neurčitých (právních) pojmů, resp. neurčitosti jejich užití, a zejména pak pojmu otevřená textura.