Kapitola se zabývá důvody, proč zaniklo Německé císařství a vznikla tzv. výmarská republika a dále jejím politickým, ekonomickým a kulturním vývojem. Opírá se o nevydané archivní materiály, dále o vydané prameny a nejnovější německou, anglosaskou, českou a další odbornou literaturu.
Dále analyzuje politický systém nové republiky, novou ústavu a další aktéry politického života kromě politických stran zastoupených v parlamentu. Jedním ze závěrů kapitoly je, že německou společnost po roce 1918 spojoval zejména odmítavý přístup k versailleskému systému.
Dílčím závěrem je, že vláda během hyperinflační krize přihlížela zbídačování střední a nižší vrstvy, ale uklidňovala se, že vyhrocením hospodářské krize dosáhne snížení reparací, a tím zemi citelně ulehčí. Spíše tím vehnala zbídačené občany do náruče komunistů a nacistů.
Po shrnutí příčin, proč se Německo navenek na konci dvacátých let 20. století jevilo jako stabilní parlamentní demokracie, analyzuje kapitola velkou hospodářskou krizi, včetně příčin vzestupu Hitlerovy strany. Na závěr jsou shrnuty klíčové okamžiky ve vývoji vědy, společnosti, umění, kultury a německo-československých vztahů.