Kyselinu hyaluronovou bychom dnes bez nadsázky mohli označit jako renesanční molekulu. Důvodem k tomu je její pestré medicinální využití a současně i její pleiotropní účinek, který se teprve učíme chápat.
Zdaleka totiž nejde o její schopnost na sebe ve velkém množství vázat vodu a zlepšovat tak hydrataci cílové tkáně. K dispozici je dnes v řadě lékových forem, s různě podloženou účinností.
Následující stručný text na tuto molekulu pohlíží optikou možného přínosu z pohledu dermatologie, resp. dermokosmetiky, při perorálním způsobu suplementace.