Článek se zabývá obnoveným přístupem k držbě v českém právu. Pozornost je věnována vymezení předmětu držby a poctivosti v právní úpravě držby. Článek analyzuje znovuzavedené pojetí poctivosti v držebním právu ve vztahu k historické právní úpravě na území současné České republiky a ve vztahu k rakouskému právu. Článek se rovněž věnuje novému institutu mimořádnému vydržení a jeho vztahu k držebnímu právu obecně a k běžné řádnému vydržení.
Poukazuje rovněž na vztah právní úpravy držby a bezdůvodného obohacení, přičemž vztah mezi těmito koncepty není zcela uspokojivě vyřešen.