Abstrakt
Již déle než 20 let jsou známy farmakologické postupy, které v sekundární prevenci komplikací aterosklerózy (koronární či periferní) mohou být účinnější než stále ještě nejvíce používaná monoterapie samotnou kyselinou acetylsalicylovou (ASA). K těmto dávno známým postupům se řadí jednak kombinace ASA s warfarinem, jednak monoterapie clopidogrelem (bez ASA).
V prvním případě se tato kombinace do praxe neprosadila pro zvýšený výskyt závažných krvácení, který neutralizoval pozitivní efekt na snížení ischemických příhod, a výsledkem byla absence jakéhokoli rozdílu v mortalitě. Ve druhém případě se clopidogrel v monoterapii ukázal jako mírně účinnější i bezpečnější než ASA, ale rozdíl byl tak malý, že se tato změna do rutinní praxe neprosadila nejspíše proto, že v té době byl clopidogrel o mnoho dražší než ASA.
Kombinace antiagregační a antikoagulační léčby (která neuspěla v případě warfarinu s ASA) se znovu vyzkoušela po objevení nových perorálních antikoagulancií, která mají nižší výskyt krvácivých komplikací oproti warfarinu. Jedna z největších studií v kardiovaskulární farmakoterapii - studie COMPASS - srovnávala tři léčebné postupy: monoterapii ASA, kombinaci ASA s malou dávkou rivaroxabanu a samotný rivaroxaban.
Kombinace se ukázala jako nejefektivnější léčba a snížila nejen primární kombinovaný cílový ukazatel, ale i celkovou mortalitu (za cenu vyššího rizika nefatálních krvácení). Tento přehledový článek shrnuje výsledky celé řady studií zabývajících se farmakologickou sekundární prevencí komplikací koronární a periferní aterosklerózy a dokládá, že monoterapie samotnou ASA by snad ještě mohla mít místo u nejméně rizikových osob, ale u pacientů se středním či s vysokým rizikem má moderní kardiologie k dispozici podstatně účinnější postupy - a mezi nimi na předním místě kombinaci ASA s nízkou dávkou rivaroxabanu.