Po mnoho let nedovolovaly primitivní podmínky americké společnosti osmnáctého století jakoukoliv uměleckou snahu. Hudba samotná byla na území států zakázána i v některých formách bohoslužebného uctívání.
Zpěv žalmů se tak stal jediným možným druhem hudebního vyjádření. V raném období převládaly na území Spojených států spíše anglické hudební praktiky, tradice i vkus a američtí hudebníci se velmi často opírali o díla svých anglických předchůdců.
V liturgické praxi se později objevily i transkripce slavných děl G. F.
Händela či skotských lidových nápěvů zvané jako Scotch Airs. Od druhé poloviny devatenáctého století strávil téměř každý americký varhaník několik let na zahraničních studiích v Evropě.
Tento trend se však postupem času měnil. Američtí varhanní autoři byli ve svém oboru velmi dobře vyškoleni a jejich hudba vyzařovala velkou dávkou nadání a talentu.
Na konci devatenáctého století dosáhla americká varhanní tvorba svého vrcholu. Tato sláva však byla krátká a měla být brzy vytržena úspěchem symfonických a orchestrálních skladeb.
Hudba královského nástroje ustoupila do pozadí kostelů a američtí autoři zaměřili svoji pozornost na nová, populárnější média.