Přednáška obsahuje jak shrnutí historické právní úpravy a praxe darů za udělení povolení k vývozu kulturních památek od počátku první československé republiky do konce tzv. doby nesvobody, tak pojednání o jejich problematickém navracení potomkům původních vlastníků. Obě výše uvedené části jsou dále členěny na jednotlivá zkoumaná období, která popisují vývoj přístupu k této otázce v čase.
S ohledem na nejednoznačnost přijetí judikatorních závěrů v České republice je v závěru práce provedeno i dílčí srovnání s rakouským přístupem k tomuto fenoménu