Fibrilace síní je nejčastější arytmií vyskytující se v dospělé populaci. V řadě studií byla sledována spojitost mezi fibrilací síní a dalšími onemocněními srdce včetně náhlé srdeční smrti.
Cíl: Cílem naší studie bylo zanalyzovat výskyt fibrilace síní jako rizikového faktoru u nemocných po oběhové zástavě pro fibrilaci komor. Metody: Do naší retrospektivní, monocentrické studie bylo zařazeno 514 osob po mimonemocniční oběhové zástavě, kteří byli hospitalizováni na kardiologické jednotce intenzivní péče.
Pacienti podstoupili standardní poresuscitační péči včetně koronarografického a echokardiografického vyšetření. Z anamnestických údajů byla zjištěna přítomnost komorbidit a užívané medikace před vlastní zástavou oběhu se zaměřením na výskyt fibrilace síní.
Tyto údaje byly následně dále vyhodnoceny. Výsledky: Při srovnání pacientů s fibrilační zástavou s akutním koronárním syndromem (VF s AKS) s pacienty s fibrilační zástavou bez akutního koronárního syndromu (VF bez AKS) byl jednoznačně prokázán vyšší výskyt fibrilace síní ve skupině VF bez AKS oproti skupině VF s AKS (celkový výskyt fibrilace síní [FS] 106 pacientů, 45,96 % x 24 pacientů, 13,95 %, p < 0,0001).
V případě sledovaných komorbidit bylo ve skupině VF bez AKS statisticky významně větší zastoupení pacientů s již známou ischemickou chorobou srdeční (ICHS) a arteriální hypertenzí. Ve sledované medikaci užívali pacienti statisticky významně více inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEI)/sartany, beta-blokátory, digoxin, diuretika, antiagregační i antikoagulační terapii a statiny.
Při srovnání pacientů s fibrilační zástavou s akutním koronárním syndromem a s ischemickou chorobou srdeční (VF s AKS, s ICHS) s pacienty s fibrilační zástavou bez akutního koronárního syndromu a bez ischemické choroby srdeční (VF bez AKS, bez ICHS) byl prokázán statisticky významně vyšší výskyt celkové fibrilace síní ve skupině VF bez AKS a bez ICHS (45 pacientů, 39,13 % x 4 pac., 16,67 %, p = 0,0376). Ve sledovaných komorbiditách nebyl zaznamenán významný rozdíl.
Ve sledované medikaci byl významný rozdíl v užívání beta-blokátorů, antiagregační terapie a statinů, což je dáno přítomnou premorbidní ICHS. Závěr: Naše práce potvrzuje fibrilaci síní jako významný rizikový faktor náhlé srdeční smrti u pacientů s fibrilační zástavou oběhu bez akutního koronárního syndromu oproti pacientům s akutním koronárním syndromem.
Obdobně potvrzuje vyšší výskyt fibrilace síní u pacientů po fibrila ční zástavě bez přítomné ICHS a akutního koronárního syndromu oproti pacientům s těmito onemocněními, což potvrzuje fibrilaci síní jako nezávislý rizikový faktor náhlé srdeční smrti.