Abstrakt
Práce si klade za cíl konceptualizovat dosud málo rozpracovanou problematiku teorie sebevýchovy. Sebevýchova je coby ústřední pedagogické téma a cílová kategorie výchovy řadu let poněkud paradoxně na okraji zájmu pedagogických věd.
Práce analyzuje možné historické i současné příčiny tohoto stavu a naznačuje jeho pravděpodobné dopady do vzdělávací praxe. Pokouší se pak tento deficit zmírnit původním příspěvkem ke konceptualizaci pojmu sebevýchova jakožto mezioborově založené kategorii, a to v širším kontextu současného pedagogického, psychologického i filozofického diskurzu.
Sebevýchova je uchopena jako antropologická konstanta sui generis a s pomocí jiných antropologick ých konstant jsou analyzována některá její specifika, která jsou pravděpodobnou příčinou problematického postavení sebevýchovy v naší pedagogické teorii i praxi. Jedním z prakticky uplatnitelných výstupů a přínosů této práce je obsáhlý terminologický a výkladový slovník sebereferenčních slov (včetně jejich anglických ekvivalentů), jejichž prostřednictvím lze koncept sebevýchovy postihnout v širokých mezioborových souvislostech.
Tento slovník usnadní nejen studium primární i sekundární literatury pojednávající o sebevýchově, tedy o sebepoznávání, sebepojetí, sebesystému, seberegulaci, sebekontrole a dalších fenoménech, ale především umožní tvůrčí práci s těmito pojmy, např. vytváření mentálních map, které jsou prostředkem k dosažení vyšší úrovně porozumění složitým souvislostem mezi nimi.