Studie se zabývá problematikou reprezentace lovu zvířat v českých cestopisech pojednávajících o subsaharské Africe v posledních desetiletích 19. století. Téma je sledováno v kontextu "dobývání" a kolonizace africké přírody a jejího symbolického i materiálního přivlastňování Evropany.
Důraz je kladen zejména na lov zvířat za účelem jejich zařazení do sbírek "exotických" přírodnin. Velká pozornost je věnována cestopisům Emila Holuba, jejichž rozsah je s ostatními cestopisy nesrovnatelný.
Holub si hojně všímal zvířat a jejich lovu a téma africké přírody pro něj bylo velmi důležité. Přesto tato tematika dosud stojí spíše stranou badatelského zájmu.
S využitím konceptů interdisciplinárních animal studies se studie zabývá významy, které měl lov afrických zvířat v kontextu dobových diskurzů, především sběratelského, ale také biologického či evolučního. Pozornost je věnována i specifické pozici českých cestovatelů v rámci koloniálních mocenských vztahů.
Skrze lov, sbírání a komodifikaci zvířat se i oni zapojovali do evropského koloniálního dobývání Afriky.