Abstrakt
Dyssynchronie srdeční kontrakce je významným faktorem vzniku srdečního selhání. Vzniká na podkladě vynuceného šíření srdečního vzruchu pracovním myokardem při dysfunkci převodního systému.
U dětí a mladistvých je tato situace obvykle následkem operace vrozené srdeční vady vedoucí k raménkové blokádě nebo na podkladě nevhodně aplikované trvalé kardiostimulace. Aktivace srdečních komor cestou pracovního myokardu je mnohem pomalejší a směr jejího šíření je abnormální, dochází k významnému opoždění aktivace volné stěny komory oproti mezikomorové přepážce.
Tím je narušena synchronie kontrakce nutná k efektivní funkci komory. Vzniká nehomogenita v rozložení práce myokardu vedoucí k redistribuci perfuze, spotřeby kyslíku a úrovně metabolismu ve prospěch více zatížených segmentů, proces provází změny na subcelulární úrovni.
Rozvíjí se asymetrická hypertrofie postižené komory spolu s její dilatací a sníženou funkcí – dyssynchronní kardiomyopatie. Rozvoji dyssynchronní kardiomyopatie lze předcházet pečlivou volbou místa dlouhodobé stimulace či ji lze léčit resynchronizační terapií levé, resp. pravé komory.