Abstrakt
Cílem příspěvku je představit výzvy, které klade přítomnost zahraničních studentů, jejichž mateřštinou není čeština, na výuku p řekladu a tlumočení na pražském Ústavu translatologie FF UK (ÚTRL FF UK). Autorky příspěvku řadu let vyučující tlumočnické a překladatelské semináře na výše zmíněném pracovišti, a to ve shodné jazykové kombinaci němčina-čeština a španělština-čeština.
Na základě vlastní několikaleté pedagogické zkušenosti popíší výzvy, které tato nestandardní situace představuje pro vyučující (v porovnání s dalšími jazyky vyučovanými na ÚTRL FF UK), jakým způsobem je třeba upravit učební metody a jakým způsobem může tato kombinace studentů s odlišnými mateřskými jazyky obohatit překladatelské a tlumočnické semináře a jaké výhody přináší pro interakci mezi vyučujícím a studentem i mezi jednotlivými učícími se subjekty navzájem. Nejprve krátce představíme bakalářský program double degree (DD) Mezikulturní komunikace: němčina a čeština pro překlad a tlumočení, který je od r. 2016 realizován mezi ÚTRL FF UK (Česká republika) a Ústavem slavistiky Filozofické fakulty Univerzity v Lipsku (Německo). Část studentů tohoto programu jsou totiž rodilí mluvčí němčiny, část jsou naopak rodilí mluvčí češtiny.
Studenti společně absolvují mnohé překladatelské a tlumočnické semináře, v nichž není možné jasně určit směr překladu/tlumočení s ohledem na mateřštinu. Konkrétně se zaměříme na semestrální kurzy Překladatelská propedeutika (DE) + Překlad I (DE-CS) a Tlumočnická propedeutika (DE) + Tlumočení I (DE-CS).
Kurikulum těchto předmětů bylo primárně vytvořeno pro dvouspecializační či sdružené bakalářské studium Mezikulturní komunikace: němčina pro překlad a tlumočení; tj. propedeutiky se sice zaměřují stejným dílem na převod oběma směry, nicméně kurzy označené I cílí nejprve na převod do mateřštiny, tedy do češtiny, což neodpovídá v případě studentů DD, kteří jsou rodilými mluvčími němčiny - pro ně jsou tyto disciplíny náročnější, jelikož překládají a tlumočí do svého cizího aktivního jazyka B či pasivního jazyka C. V teoretické části se zaměříme na direkcionalitu v překladu/tlumočení a poté na didaktiku překladu/tlumočení.
V multikulturních a multijazykových skupinách není direkcionalita tak "černobílá", neboť zde odpadá klasická dichotomie cílový/výchozí jazyk. Vyučující je nucen aplikovat jiné didaktické metody i způsoby hodnocení.
V této souvislosti lze hovořit o tzv. "deformované direkcionalitě" (srov. Way 2003: 322), která však může výuku obohatit, zvláště pokud vyučující založí semináře na projektové výuce.
Tato forma výuky v rámci překladatelských seminářů přibližuje formální přípravu budoucích překladatelů s reálnou překladatelskou praxí a zároveň předává učební proces do rukou učícího se subjektu. Projektové vyučování spadá do didaktické koncepce tzv. konstruktivismu (Rohlíková & Vejvodová 2012: 101-149), jenž staví do popředí učící se subjekt, který je hlavn ím aktérem učebního procesu.
Konstruktivistická výuka je založena na principu kooperace a důraz je rovněž kladen na sociální dimenzi učení, na diskuzi a interakci studentů během skupinové práce. Studenti se během projektů v rámci překladatelských seminářů učí prostřednictvím kooperace ve skupinách a vyučující vystupuje pouze v roli průvodce, rádce či tutora.
Vzhledem k přítomnosti studentů DD na překladatelských seminářích se vytvářely v rámci projektů heterogenní skupiny, v nichž byli zastoupeni jak rodilí mluvčí češtiny, tak studenti, jejichž mateřštinou je němčina. Tato heterogennost umožnila studentům vnést do projektové výuky své rozdílné prekoncepty a vzájemně se obohacovat a učit během procesu skupinové práce na analýze, překladu, redakci i při závěrečné prezentaci výsledného textu.
Pokud jde o tlumočnické semináře, i v nich lze uplatnit skupinovou práci. Studenti si připravují ve dvojicích dialogy mezi Němcem a Čechem, které jsou pak bilaterálně tlumočeny dalším studentem; student-tlumočník tlumočí rodilé mluvčí a rovněž dostane feedback od rodilých mluvčích.
A ač se zpočátku může projektová výuka v překladu a tlumočení jevit jako organizačně náročná a vyžaduje důvěru v odpovědnost učících se subjektů, v praxi se prokazuje, že sociální dimenze učení je při přípravě budoucích tlumočníků a překladatelů velmi efektivní. Multikulturní prostředí je úzce spjato se světem překladu a tlumočení; vícejazyčnost je z hlediska direkcionality poměrně složitou situací pro didaktiku překladu a tlumočení.
Nicméně pokud vyučující zvolí vhodné způsoby výuky, je tato "deformovaná direkcionalita" přínosná z hlediska sociálního (vyšší interakce mezi studenty), lingvistického (přítomnost rodilých mluvčích na seminářích) i didaktického (nové vyučovací metody i způsoby hodnocení).