Abstrakt
Předmětem článku je Nietzscheho kritika myšlenky, že sebezáchovný pud je nejzákladnějším pudem živé bytosti, a Nietzscheho formulace konkurenční teorie, podle níž je tímto pudem vůle k moci. Článek se snaží postihnout smysl této kritiky v kontextu Nietzscheho filosofického díla. Ukazuje, že tento pokus o redefinici života je pokusem o formulaci nového základu lidství - neboť i člověk je živou bytostí - který by více přispíval k duchovnímu a kulturnímu růstu člověka, resp. k jeho seberealizaci.
Zároveň článek interpretuje Nietzscheho myšlenky skrze optiku epistemologického perspektivismu, který Nietzsche sám zastává, a ukazuje, že ačkoli Nietzsche pronáší svou definici života v "objektivním" duchu, přeci jen jde z jeho strany také o "pouhou" perspektivu. Článek však argumentuje, že to nijak neubírá na validitě Nietzscheho myšlenek, neboť v jeho pojetí hraje hlavní roli nikoli faktická správnost myšlenek, nýbrž to, do jaké míry podporují seberealizaci člověka.