Abstract
Nedostatečné naplnění potenciálu využívání geografických informačních systémů (GIS) ve výuce je stále velmi diskutovaným tématem. Předchozí výzkumy ukázaly, že výuka s GIS může studentům pomoci zlepšit řadu (nejen geografických) dovedností.
Konkrétně se studenti mohou naučit například získávat, zpracovávat, analyzovat, vyhodnocovat a prezentovat prostorové informace, a tím rozvíjet své prostorové myšlení. Navzdory svému vzdělávacímu potenciálu je však zavádění GIS do škol stále spíše sporadické.
Existuje řada zahraničních studií zkoumající limity začleňování GIS do výuky. V rámci Česka jsou však empirické výzkumy věnující se této problematice ojedinělé.
Předchozí zahraniční studie se nadto zaměřovaly převážně na učitele. Tato studie se kromě českého prostředí odlišuje od předchozích i zaměřením nejen na samotné učitele ale i na studenty učitelství, jakožto důležité aktéry budoucího vzdělávání.
Předkládaná studie si proto klade dvě hlavní výzkumné otázky: "Jaké vnímají limity implementace geografických informačních systémů do výuky čeští učitelé a studenti učitelství?" a "Existují rozdíly ve vnímání limitů mezi těmito různými aktéry ve vzdělávání?". Oproti většině přechozích výzkumů studie nevyužívá ryze kvantitativní metody, ale využívá metodu Delphi.
V ýhodou této metody je mimo jiné to, že dává participantům dostatek prostoru na vyjádření vlastního názoru, a to nadto bez ovlivnění výzkumníkem či ostatními participanty. Takto zjištěné výsledky mohou být následně využity k cílené pomoci školám i konkrétně učitelům, díky které budou limity zamezující častějšímu využívání GIS ve výuce odstraněny.
Dále pak mohou upozornit na mezery týkající se přípravy na vlastní výuku s GIS, které se vyskytují v samotném vzdělávání budoucích učitelů.
