Abstract
V České republice je půl milionu lidí se sluchovým postižením a asi 15 000 neslyšících uživatelů znakového jazyka. Slyšící si v muzeu mohou oproti neslyšícím přečíst všechny informace o exponátech, zhlédnout komentovaná videa, případně se domluvit na prohlídce s "živým" průvodcem.
Je běžně rozšířený mýtus, že neslyšící čtou na stejné úrovni jako běžná populace. Bohužel tomu tak v mnoha případech není.
Naopak. Někteří neslyšící mají s porozuměním textu problém.
Proto se tedy při cestování setkávají s informační a komunikační bariérou, jelikož informace ve znakovém jazyce nebývají nikde uvedeny. O to více jsou pak ochuzeny děti, které nejenže neslyší, ale možná se teprve učí číst, a proto porozumět textu v českém jazyce není v jejich možnostech.