Článek se věnuje betlému, který mezi lety 1952 až 1963 tvořil v Ústí nad Orlicí malíř, restaurátor a pozlacovač František Štancl. Text vycházející ze vzpomínek snachy Zory Štanclové a vnuka F. Štancla se zaměřuje na podobu tradice přenesené a praktikované v podmínkách Prahy.
Pozornost je rovněž věnována způsobu, jakým byl betlém po dlouhá léta stavěn.