Pražský sochař Petr Prachner (1744-1807) je uváděn v každé větší syntetické práci o barokním sochařství jako jeden z posledních velkých autorů konce 18. století. Kromě nejznámějšího díla, výzdoby oltáře Pražského Jezulátka v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně, mu byla připisována i další díla nejen v Praze, ale i v celém Českém království.
Zároveň odborníci polemizovali o jeho zmiňovaných stu- dijních pobytech v Londýně a Mannheimu. Díky mému několikaletému, především archivnímu bádání můžeme v Prachnerově medailonu nejen upřesnit či odmítnout mnohé tradované, ale i vyplnit prázdná místa.
Také můžeme lépe mapovat zahraniční inspirace jeho tvorby a na základě slohové analýzy mu připsat i díla další.