Studie ukazuje, že Benjaminovu koncepci revoluce, předloženou v eseji Surrealismus, lze chápat jako způsob dlouhodobého transformování skutečnosti. Nevyčerpat se v jediném okamžiku umožňuje Benjaminově revoluci především její vztah k vyvíjející se technice, dlouhodobě vstupující (v podobě stále nových předmětů) do každodenního života společnosti.
Surrealismus nabízí možnost nahlížet nové technické předměty jako obrazy a poté jim specifickým způsobem rozumět díky metodě profánního osvícení. Porozumění nové technice jako obrazu - její "přečtení" - umožňuje zužitkovat její revoluční potenciál k aktivní transformaci společnosti.
Technika se díky profánnímu osvícení ukazuje být součástí kolektivního těla. Stává se tak orgánem transformace spíše než nástrojem ovládání.
Jelikož Benjamin ponechává význam svých pojmů do jisté míry otevřený, pokusí se následující text podat konkrétní interpretaci pojmů obrazu a profánního osvícení a předvést, jak zakládají autorovo pojetí revoluce.