Literární feminismus se v dnešní době zdá být poměrně etablovanou disciplínou, a to na úrovni teorie, historie, kritiky i samotné tvorby. Počátky tohoto dnešního proudu se obvykle datují do devadesátých let. Pokud se za touto dobou dnes ohlížíme, často se mluví o nepřátelském přijetí, pozvolném a klopotném rozvoji genderové analýzy, v literárněhistorickém výzkumu se pak hledají především možnosti, jak navázat na feministickou literaturu první republiky. Raná devadesátá léta ale nebyla obdobím, jež by bylo možné vyložit na jednoduché, lineární ose. V tomto období se odehrávají důležité diskuse o tom, proč české ženy nepřijímají západní feminismus, mnohé literární časopisy věnují tématu feminismu celá vydání a na poli literární tvorby se k feminismu hlásí autorky, jež se inspirují západním sci-fi fandomem (Biedermannová, Hauserová).
Ve svém příspěvku se zaměřím na diferencovanost literárního feminismu raných devadesátých let a jeho kontinuity s tzv. „ženskou literaturou“ osmdesátých let. Budu analyzovat dobové literárněkritické diskuse, a kromě různých zdrojů dobového feminismu se zaměřím také na mechanismy, jež sloužily k jeho vytěsňování (sexismus obhajovaný svobodou slova, antifeminismus přicházející ze Západu, aj.). Výsledkem bude představení literárního feminismu raných devadesátých let jako několika paralelních politických hlasů, jež usilovaly o své prosazení, nikoli jen jako (nedokonalého) bodu počátku současné feministické kritiky.