Abstrakt
Příspěvek se věnuje přečinu výtržnictví a otázce jeho spáchání v prostředí elektronických a digitálních médií, mezi která patří zejména rozhlas, televize, internetová média, sociální sítě či aplikace nejrůznějšího typu. Podle platné a účinné právní úpravy trestního zákoníku lze totiž tento přečin, u nějž zákonodárce (zjednodušeně řečeno) poskytuje ochranu klidnému a pokojnému občanskému soužití, spáchat i v elektronickém či digitálním prostoru.
Autor textu považuje spojení přečinu výtržnictví a médií za problematické, jelikož se domnívá, že objektem skutkové podstaty tohoto přečinu není ochrana příjemců mediálních sdělení (diváků, posluchačů a čtenářů) před projevy, které tito nevnímají na reálném místě (a často ani v reálném čase), ale pouze zprostředkovaně skrze technická zařízení. Autor se proto v příspěvku zamýšlí nad vybranými aspekty tohoto přečinu ve vztahu k mediálnímu prostoru a své úvahy přibližuje i z hlediska aplikační praxe na vybraném příkladu.