Retrospektivní studie případů pacientek s tuboovariálními karcinomy (n = 510) s analýzou hlavních faktorů vlivu na PFS a OS – zkušenost komplexního onkologického centra z období 2010–2019
Abstrakt
Východiska: Malignity C56 jsou významná onemocnění. V ČR byla za r. 2018 hlášena incidence 956 případů a mortalita 637 (data Ústavu zdravotnických informací a statistiky).
Dominantní skupinu zde představují karcinomy. Páteří 1. linie léčby je dostatečně radikální chirurgický výkon, v naprosté většině případů s chemoterapií s karboplatinou (paklitaxel/ karboplatina).
Analýzy výsledků léčby center ČR jsou prezentovány ojediněle. Soubor pacientů a metody: Pacientky s nově diagnostikovaným a morfologicky verifikovaným tuboovariálním karcinomem v období 2010-2019 a v aktivní péči Komplexního onkologického centra FN Plzeň.
Byly sledovány základní faktory s možným vlivem na dobu od diagnózy do progrese (progression free survival - PFS) nebo úmrtí (overall survival - OS): stav dosažení kompletní remise (complete remission - CR) v 1. linii léčby (ano vs. ne), grade (low = 1-2 vs. high = 3-4), stadium (1 vs. 2 vs. 3 vs. 4), typ (serózní vs. neserózní, nespecifikovaný), věk (= 65 let), rok diagnózy (2010-2012 vs. 2017-2019). Pro analýzu PFS a OS byl využit Kaplan-Meierův odhad funkce přežití, log-rank test a byly stanoveny mediány přežití.
Výsledky: Registrováno bylo n = 510 pacientek, z toho pro PFS validních n = 498 a pro OS n = 507. Byl prokázán statisticky v ýznamný rozdíl v křivkách přežití (p <= 0,001) u PFS dle stadia: I (medián přežití t. č. nedosažen), II (49 měsíců), III (16 měsíců), IV (14 měsíců); dle gradingu: low (36 měsíců) vs. high (19 měsíců); dle dosažení CR: ano (33 měsíců) vs. ne (11 měsíců); dle věku: = 65 let (15 měsíců).
Statisticky významné rozdíly v OS (p = 65 let (32 měsíců). Statisticky významný rozdíl PFS a OS dle typu malignity a roku diagnózy nebyl prokázán.
Závěr: Uváděný soubor lze považovat za reprezentativní a neselektovaný. Potvrzujeme obecně očekávané výsledky, které jsou výstupem komplexní multioborové spolupráce se zásadní pozicí chirurgických resekcí (pozn. u neresekabilních případů byl stav CR při chemoterapii s příp. bevacizumabem jen 9 %).
Srovnání výsledků podle období léčby (2010-2012 vs. 2017-2019) neukázalo rozdíly a pro zhodnocení efektu bevacizumabu nebo nověji udržovací léčby PARPi či koncentrace operativy do komplexních onkologických center by bylo nutné další sledování nebo multicentrická spolupráce. Soubor dat z reálné praxe může být cenný zdroj pro další analýzy a výzkum.