Není všechno zlato, co se třpytí. Kovové artefakty doby laténské a římské z Prahy Bubenče a Dejvic pohledem RFA analýz.
Abstrakt
Výsledky výzkumu sbírkových předmětů z doby laténské a římské z Prahy-Bubenče a Dejvic odhalily ve většině případů standardní slitiny mědi, typické pro daná období či jednotlivé chronologické fáze a dané kategorie nálezů. Nejpočetnější slitinou, ze které byly artefakty vyráběny je cínový bronz, který se vyskytuje až do období Ř B1. Důležitým úkolem studia bylo zodpovězení otázky rozšíření římského materiálu - mosazi - mimo několik málo lokalit, odkud byla mosaz dosud detekována. V tomto ohledu se podařilo úspěšně rozšířit dosavadní stav poznání o data ze sídlištního kontextu. Zajímavým pozorováním je, že mosaz bez výraznějších příměsí dalších prvků jako např. cínu a olova byla bez větších pochyb detekována jen čtyř předmětů. Přitom u dalších patnácti předmětů byl zinek ve slitinách zřetelně detekován. Tyto závěry je nicméně nutné brát jako přibližné, jelikož zvolená metoda (RFA) má tendenci v případě povrchových vrstev zmíněných slitin hodnoty koncentrací zinku, olova a cínu uvádět nepřesně, resp. reálné hodnoty kovového jádra a slitiny celkově se mohou odlišovat. Lze se např. odůvodněně domnívat, že vysoké zastoupení cínové mosazi by mohlo v některých případech po aplikaci jiných analytických postupů klesnout ve prospěch mosazi bez výraznějších příměsi cínu.
Zajímavé otázky vyplývají z hlediska srovnání materiálových a typologických klasifikací předmětů. V případě kostrových hrobů II a III mají z typologického o hlediska odlišné předměty velmi blízké materiálové složení. Cínová mosaz s nízkými obsahy zinku je navíc na svou dobu materiál spíše méně obvyklý a v prostředí bohatých hrobů, ke kterým bývá řazen, bychom očekávali vysoce kvalitní mosaz, jaká byla v tehdejším období využívána k výrobě řady obdobných předmětů, popř. k produkci mosazných ražeb raného římského císařství. Nabízí se tedy podnět k dalšímu výzkumu, sledujícím otázku výroby série šperků pro účel vybavení jedince (či zemřelého) jednou dílnou či dokonce v jeden moment. Tyto otázky bude nicméně možné zodpovídat až po zapojení přesnějších analytických metod.
Z hlediska studia drobných fragmentů ze slitin mědi a polotovarů vyplývá několik důležitých zjištění. V prvním případě je to doložení mosazi u polotovaru spony z počátku doby římské, které doplňuje naše znalosti o časném zpracování tohoto důležitého materiálu za hranicemi římského impéria, navíc v kontextu sídliště s pestrými doklady výroby. Na zacházení s mosazí snad ukazuje i nastřižený zachycovač spony s očky, která měla patrně vstoupit do recyklačního řetězce. Kromě toho byl přibližně v tom samém období v bubenečské aglomeraci zpracováván i bronz. Drobné fragmenty plíšků a kovových tyčinek naznačují recyklaci (?) cínového bronzu v období Ř B1. V období Ř C1 se v této kategorii projevil dobový trend v podobě heterogenních slitin mědi s olovem, cínem a zinkem.
Lokalizace ukazatelů na práci s barevnými kovy - včetně mosazi - do sídelní aglomerace v prostoru Prahy-Bubenče a Dejvic s řadou dalších ukazatelů nezemědělské výroby, dálkových kontaktů a přítomnosti elity patrně není daná pouze přiměřeně dobrým stavem výzkumu v dané oblasti. V širším srovnání poznatků naopak sleduje trend vazby práce s barevnými kovy s obdobnými významnými a rozsáhlými sídlišti. Dosažená zjištění bude vhodné v budoucnu srovnat s dalšími lokalitami a především u některých předmětů ověřit složení slitin přesnějšími analytickými postupy (SEM-EDS, NAA, ICP-MS). V případě polotovaru spony, ingotu a dalších ukazatelů zpracování barevných kovů se pak nabízí i možnost aplikace postupů k zjištění provenience mědi, příp. dalších součástí slitiny. Obzvlášť důležité pro další výzkum bude úspěšnost zjištění provenience cínového bronzu starší doby římské, popř. i dalších užívaných slitin. Pokud by se prokázalo, že daný kov pochází z ložisek na území římské říše, výrazně by to zvyšovalo pravděpodobnost, že alespoň v určitých fázích doby římské byla germánská společnost značně závislá na dovozu materiálů k produkci šperků a dalších prvoků osobní výbavy z území římské říše, jak tomu bylo v případě mosazi. Důsledky takového zjištění jsou přitom pro celou řadu aspektů studia sídelní struktury, hospodářství ale i římsko-germánských vztahů značné. Z hlediska porovnání nutného úsilí a potenciálních výsledků se toto téma jeví do budoucna jako nosné.