Cílem příspěvku je posoudit, do jaké míry v současné době účinné znění zákoníku práce odpovídá požadavkům obsaženým v čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152, ze dne 20. 6. 2019, o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii, který upravuje povinnost zaměstnavatelů informovat pracovníky o podstatných aspektech pracovněprávního vztahu. Autor nejprve podává určité nezbytné obecnější uvedení do problematiky informační povinnosti zaměstnavatelů o obsahu pracovněprávního vztahu, a to jak v kontextu práva evropského, tak i českého.
Následně se pak již věnuje samotnému čl. 4 zmíněné směrnice a dalším s ním souvisejícím ustanovením. V rámci této části je zanalyzováno, ve kterých případech již nyní účinná česká zákonná úprava požadavky směrnice naplňuje, a dále i naopak, v jakých ohledech ve vztahu ke směrnici vykazuje deficity, a bude tedy muset dojít k její změně.
V poslední, poměrně rozsáhlé, části příspěvku se autor v souvislosti s danou problematikou zabývá úvahami de lege ferenda.