Abstrakt
Třetirepubiková činorodost tvorby o dějinách, notabene akcentující husitskou minulost a tradici v podstatě otevřela prostor pro poúnorové angažované dějepisectví a politiku dějin obsluhující se nejedlovskoukoncepcí komunistů-dědiců. Poúnorový stranicko-politický aktivismus mohl totiž jen navazovat, rozvíjet, intenzifikovat či specifikovat, aniž by byl neznámým vetřelcem na poli akademického i veřejného zacházení s dějinami.
Již pokvětnová intenzita vzývání husitské minulosti signalizovala aktuální národní a společenskou hodnotu husitství a naopak přesvědčení o jeho významu vyvolávalo průběžnou pozornost odborníků i laiků. Poúnorová marxisticko-leninská tvorba je jistě jedinečná a svérázná, nicméně originální je možná ve smyslu vyhrocené stranickosti či intenzitou vstupování do veřejného prostoru, nikoli však principiálně jakožto přítomnostně a budoucnostně orientované veřejné chápání se minulosti.