Článek vychází z předpokladu, že jazyk křesťanského náboženství je pro současné nevěřící často nesrozumitelný, a hledá proto způsoby, jak dnes mluvit o Bohu. Podporuje tezi, že jednou z možností je setkání s Bohem prostřednictvím krásy a umění.
Dále vysvětluje, jak mohou různé druhy umění odkazovat na Boha a jakým způsobem jsou samy zakořeněny v Božím zjevení. Článek nejprve pojednává o kráse přírody a výtvarného umění, poté přechází k tématu hudby. V neposlední řadě se zaměřuje na verbální umění, tj. poezii, vyprávění a drama.
V závěru příspěvky ukazují, že umění umožňuje člověku zakusit Trojjediného Boha - jeho krásu, pravdu a dobrotu - ještě dříve, než je připraven přijmout křesťanství na racionálním základě.