Studie všestranně analyzuje problém kontinuity a diskontinuity meziválečné Československé republiky s předchoz ím stavem před rokem 1918, kdy byly české země součástí habsburské monarchie. Nejprve analyzuje prvky diskontintinuitní (nová geopolitická situace a mezinárodní postavení, nová politická moc a ekonomické osamostatnění, částečně také diskontinuita personální a institucionální) a kontinuitní (právní řád, kontinuita správy, personální kontinuita, částečně také institucionální).
Mentality obyvatelstva sebou nesou oba prvky. Autor dospěl k závěru, že revoluce, z níž se zrodilo samostatné Československo, patřila k umírněným typů revoluce právě proto, že dokázala řadu komponentů starého systému organicky integrovat do systému nového.
Autor dokonce navrhuje, využít analýzu kontinuity a diskontinuity k obecnější typologii moderních revolucí.