Autorka hledá první stopy samosprávy jako "způsobu řízení určitého celku, kdy daný subjekt o alespoň některých svých záležitostech rozhoduje sám autonomním způsobem, tedy "spravuje se sám", v českém státě vrcholného středověku. Tyto snahy se projevují nejdříve v prostředí českých velmožů obklopujících panovníka již za vlády přemyslovských knížat.
Výrazněji o správu "svých věcí" usilovala česká šlechta ve druhé polovině 13. století.