Tento příspěvek se zabývá problematikou uplatnění zásady nemo tenetur se ipsum accusare coby dílčího principu presumpce neviny a jejího možného uplatnění u právnických osob. Příspěvek je rozdělen do tří tematických okruhů, v nichž jsou popsány jak již vyřčené názory odborné veřejnosti, tak mé úvahy nad použitím vybrané zásady pro některé instituty tuzemského trestního řízení.