Abstrakt
Inspirací pro tento výzkum byla studie Bánrétiho et al. (2016), náš výzkum je zatím soustředěn na jednu jeho část, a to užívání vedlejších vět. V jejich studii bylo u pacientů s Brocovou afázií zjištěno, že nedochází k užívání vedlejších vět, raději se projektují do konkrétních charakterů, nicméně dochází ke sdělení relevantního obsahu ToM.
Jedná se tedy o velmi podstatné zjištění a identifikátor, kterým lze odlišit Alzheimerovu chorobu od afázie. Klademe si několik cílů: (1) popsat agramatické jevy, které jsou součástí mluveného projevu pacienta; (2) představit pacientovy obtíže v realizaci vybraných komunikačních dovedností; (3) konfrontovat analyzovaná data s teoretickými poznatky.
Vycházíme z lingvistického rozboru mluveného dialogu s pacientem; analyzovaným materiálem jsou již existující transkripty, které byly pořízeny za účelem předchozího výzkumu a na nich byly ve dvojici vyhodnocovány konstrukce jevící se jako věty vedlejší. Výzkum byl proveden na 6 pacientech s diagnostikovanou afázií.
Naše výsledky se shodují se studií Bánrétiho et al. U pacientů s Brocovou afázií nedochází k užívání vedlejších vět, u pacientů s Wernickeho afázií je frekvence užití vedlejších vět nepatrně vyšší, jasně nejvyšší je u pacientů s transkortikální motorickou afázií.
Sdělování relevantního obsahu ToM predikujeme spíše jen u pacientů s Brocovou afázií, jelikož se při popisu děje animovaného seriálu projektují do jedné z postav v situaci, kdy popisují interakci dvou postav. Přínos pro logopedickou praxi shledáváme zejména v lepší analýze nedostatků u pacientů právě na základě lingvistických rozborů.
Mohlo by dojít k předání získané informace lékařům a logopedům a ti by je mohli nadále používat k tomu, aby stanovili pro konkrétního pacienta nejefektivnější typ terapie.