Abstract
To nejjednodušší chápání činohry má za to, že jejím základem je reprezentace textu na jevišti. Herec interpretuje, tedy "říká", co napsal někdo jiný.
Klasické divadlo je pak v důsledku toho mylně vnímáno jako imitace, triviální forma reprezentace čili "mimésis". V neposlední řadě může být divadlo chápáno i jako instituce, která svým konzervativismem brání v rozletu všem, kdo by se rádi vyjadřovali jinak než textem, protože svou náklonností k divákovi, který je většinou pouhým požíračem spektáklu, znesnadňuje vstup nových forem, které pro slovo tolik nehorují.